Hudební sluch je třeba naučit a cvičit

Lidí, kteří jsou opravdu naprosto mimo s vnímáním tóniny a zvuku, je málo a valná většina z nich jsou také hluší nebo němí. Pokud slyšíte někoho, jak říká, že „vůbec nemá hudební sluch“, pravděpodobně ho buďto nenalezl nebo ho nikdo nenalezl v něm. Všechno jde naučit, pokud se chce nebo tam je vůle. A v dítěti tu vůli či chtíč se něco naučit neprobudí nikdo jiný než rodiče. Rodič stojí každý den před velice zásadním rozhodnutím, zdali dítě něco naučí či mu něco přinese nebo ne. A je jedno, jestli má práce tolik či tolik, vždycky bude záležet na každém dni.

Každý rodič by měl, alespoň trošku, rozvíjet hudební sluch u dítěte. Kdo ví, třeba dítě v budoucnu bude teenager, který lituje, že jej nikdy nevedli rodiče k hudbě, na rozdíl od ostatních dětí, které navštěvovaly lekce klavíru či třeba hodiny zpěvu. Talent, to je jedna věc, ale úsilí a píle je druhá a podstatnější. Pokud má někdo na něco talent, je v tom přirozeně zručný a učí se rychleji, to ale neznamená, že by byl automaticky lepší než ten, kdo talent nemá. Ale nikdy nezjistíte, jestli tam je talent nebo alespoň píle, pokud dítě k tomu nedovedete. A přesně zde vstupuje do hry dřevěná zvonkohra Chytrá Liška, kterou dítě může uchopit a máchat s ní, co jen hrdlo ráčí. Nemusí se totiž jednat jenom o to máchání, může se totiž také jednat o pomalé osvojování si něčeho, jako je rytmus. Cvičit můžete takřka při každé hře a v každé volné chvíli. Dítě si pak samo rozhodne, jestli bude trávit „cvičením – hrou“ svůj čas samo nebo jej budete muset trošku popostrčit. Jedná se však o ideální nástroj, stejně jako o další mlátící předměty, které jsou pro děti vhodné. Například housle jsou příliš komplikované, ale takové dřevěné hůlky či rolničky dokážou odvést dobrou práci. Vše ale záleží také na tom, jak moc je každý z rodičů ochoten do dítěte investovat času.